Knižní přání Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilPrávě čtu
O mně
jedna milovnice knih, která ráda hodnotí a fotí knihy na svůj knižní instagram @knizni.taurus :)
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje čtenářské kolekce
Knižní přání Moje aktivity
“It was the magic of the flannel.”
Podzimní čtení, které mělo potenciál stát se milým, cozy příběhem do těch krásných slunných podzimních dnů plných teplých barev. Přesně takový typ knihy jsem v tu chvíli hledala něco co pohladí po duši, má příjemnou atmosféru a nechá vás na chvíli vypnout. Něco z toho jsem i dostala, ale v takové nedodělané verzi.
Pamatujete si knihu Legendy & latéčka? Tehdy jsem říkala, že kdyby tam nebyl fantasy prvek, samotný příběh z kavárny by mě asi nezaujal. A tady jsem si na to vzpomněla znovu, protože tento příběh stojí jen na té kavárenské kulise, ale už nenabízí nic navíc, co by mě přesvědčilo o tom, že je to skvělý příběh. Na druhou stranu, pokud chcete vypnout, nad ničím nepřemýšlet a ocitnout se až v moc dokonalém městečku, tak zkuste do Kavárny jít a třeba vám nabídne zrovna ten váš šálek kávy. Za mě to spíš ale působilo, jako by mi autorka naservírovala instantní kávu 3v1 - rychlovka v nouzi.
Ze začátku to však vypadalo nadějně. Atmosféra byla příjemná, prostředí docela fajn a romantická linka slibovala něco milého. Chaotická hlavní hrdinka měla zaručovat, že to nebude nuda. Jenže postupně moje nadšení opadalo. Hlavní postavy jsou sice sympatické, ale jejich „background“ je psaný až příliš ufňukaně. Obzvlášť u hlavního hrdiny mě iritovalo, jak často se připomíná, že ho opustila žena. Na začátku je to v pohodě, ale když se to objeví téměř v každé kapitole, tak už je to “too much”. Navíc jejich zamilovanost vzešla prakticky z ničeho hned během pár stran.. delší dobu jim trvalo si to přiznat.
Další problém je, že příběh nepřináší nic co by vám utkvělo v paměti delší dobu. Dočetla jsem to už před delší dobou a už si ani moc nevybavuju, co se tam všechno odehrálo. A to je škoda, protože na podzimní atmosféru jsem se opravdu těšila. Potenciál tam byl, zůstal však nevyužitý.
„No, tak to vám moc děkuju za tu drahocennou radu, pane Všeználku.“ Jeho obočí vystřelilo vzhůru. „Cože? Já už nejsem pan Velkomožný? Připadám si, jako bych ztratil hodnost.“
Na další knihu od autorky jsem se moc těšila, zklamaná určitě nejsem, ale čekala jsem to o fous lepší.
Pokud hledáte vílí fantasy, která si hodně libuje v popisných částech, tak tohle bude pro vás. Styl psaní byl skvělý autorka si dokázala vyhrát s detailním popisem různých zakoutí a celkového světa. Paradoxně mi ale ty popisy ne vždy pomohly se zorientovat, spíš jsem byla občas zmatená. Na čtení si tedy doporučuji sednout a opravdu příběh vnímat, prožívat a upustit uzdu fantazie, protože jedině tak se můžete opravdu přenést do zajímavých míst. Navíc je tady docela dost postav a i z pohledu více postav je to vyprávěno.
Romantická linka je ze začátku nenápadná, která se postupně vyvíjí a nakonec „exploduje“. Nezastiňuje hlavní děj, spíš ho hezky doplňuje. Dynamika mezi hlavní dvojicí mě bavila - jejich přestřelky, napětí i to, jak postupně sami sobě propadají. Jsou tady i intimnější scény, které mi připomněly, že to není čisté YA (nejsou explicitní, ale přišlo mi to jako takové „doplnění navíc“ v rámci tohoto trendu - za mě trochu zbytečné, ale beru :D).
A co postavy? Bristol byla skvělá. Líbila se mi její prořízlá pusa, způsob přemýšlení nad věcmi i to, jak se nechává unášet pocity. Byla přesně ten typ hrdinky o které ráda čtu citlivá, bojovná, ochranitelská a zároveň dělá chyby (jako každý normální člověk). Tyghan naopak působí jako nedostupný vílí král, který se ale nechal zlanařit kouzlem lásky celkem rychle. Jeho prvotní nevraživost ale byla takové moje guilty pleasure zvlášt proto, že Bristol si rozhodně nenechá poroučet ani od krále. Kromě těch dvou je tady ale spousta dalších skvělých postav.
Ačkoliv jsem se do knihy začetla později, tak pořád je to velmi dobrý první díl. Pokud jsem již příběhem žila, tak jsem z toho světa nechtěla odejít.
čteno v rámci spolupráce s @humbook_blogeri.
Hodnocení: 3,5/5 hvězd :)
„Možná je to zkouška ohněm, ale to neznamená, že musíte shořet.“
Ke třetímu dílu už nemám tolik co říct jako k předchozím dvěma, proto se zaměřím hlavně na zakončení a na sérii jako celek, protože tento díl v mnohém kopíruje ty předchozí jednoduchý styl psaní, spoustu rébusů a hádanek, krátké a svižné kapitoly, lehká (a místy trochu nadbytečná) romantická linka a neomylnost hlavních postav.
Tento výčet jasně ukazuje, že se jedná o young adult knihu, která dokázala zaujmout prvním dílem svou originalitou, zatímco v dalších dílech se především pohybuje ve spleti hádanek. Musím říct, že třetí díl mě bavil asi nejméně ze všech a jeho dočtení mi trvalo nejdéle. Přesto mu rozhodně nedávám špatné hodnocení jako celek je totiž tato série pro mladší čtenáře opravdu výborná a chytlavá.
Mně osobně už trochu trápila ta repetitivnost. Každá další hádanka, která byla postavám naservírována, mě spíš zdržovala od vyústění celého příběhu. Konec byl zajímavý, líbilo se mi, jak to autorka vyřešila, ale samotný epilog na mě působil jako pohádkový idealismus. To samo o sobě není špatné, ale chování hlavní hrdinky mi v závěru přišlo poněkud zvláštní. A poslední věc - bohužel jsem si z druhého dílu nesla ten neplnohodnotný vztah k postavám, takže ačkoliv jsem ráda, že to dopadlo vlastně dobře, tak nadšením jsem neskákala. Jinak autorku ale obdivuji za všechny ty hádanky, nitky, rébusy a vodítka, která vedla ke spletitému a promyšlenému příběhu.
„Pasti v pastech. A hádanky v hádankách.“
Suma sumárum: pokud hledáte zajímavou sérii pro mladší čtenáře se spoustou charismatických (ale i necharismatických) postav, pak je čas vstoupit do hry. Jako celek bych sérii hodnotila 4/5 :)
„Myslíš, že bys mě mohl někdy doopravdy milovat?”
Není to moje první kniha od těchto autorek a rozhodně ani poslední. To, jak dokážou psát, je až neuvěřitelné, protože umí postavy opravdu oživit. V příběhu se střetávají dva naprosto odlišné světy a výsledkem je výbuch emocí.
Kniha zpracovává velmi důležitá témata, především šikanu a neméně zásadní téma odpuštění. Nejednou mi bylo Gabriela líto a nejednou jsem měla chuť Michaela praštit. Události, které následují, se rozjedou takovým tempem, že jsem je místy emočně opravdu těžko zpracovávala. Odpuštění je zde ale zachyceno nádherně nejen to, jak odpustit druhému, ale i odpustit sám sobě, což je často ještě složitější.
Postavy Michaela i Gabriela byly skvěle napsané. Přiznám se, že mi možná víc přirostl k srdci Michael, ale nebylo těžké si nakonec oblíbit oba. Hodně se mi líbily i rodinné vazby a zapojení rodičů do příběhu, protože to celé působilo reálně.
Samotný vztah mezi hlavními postavami byl zvláštní, morálně na hraně, syrový a komplikovaný. Líbilo se mi, jak kluci nakonec dokázali mluvit o tom, co cítí, a jak autorky šly v jejich emocích do hloubky. Nebylo to povrchní, ale právě hodně intenzivní a šel vidět ten vývoj postav. Vím, že spousta lidí řeší hlavně to, co udělal Michael, ale mě osobně zarazilo i to, co na oplátku chtěl Gabriel. Byla jsem na vážkách, jestli se vůbec dá takový vztah spravit, ale autorky si s tím poradily dobře.
Občas mi přišlo, že některé části byly trochu zdlouhavější a začtení trvalo déle, ale celkový dopad příběhu to nijak nesnížilo.
Klukovina rozhodně není lehké čtení. Pokud čekáte nějaký feel-good příběh, tak ho tady nenajdete. Je to kniha, která bruslí na tenkém ledě v tom, co už je takzvaně přes čáru, pracuje s nepříjemnými pocity, pocitem viny i budováním důvěry. V příběhu se objeví i hezké chvilky, které zahřejí u srdce, ale připravte se na to, že některé pasáže budou bolet. Protože i klukovina občas může přerůst v něco, co má tíživé následky.
Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím HOST, kterým děkuji za poskytnutí výtisku :)
Hodnocení: 4,5/5 hvězd :)
"Volá tě a kvílí, meluzína sílí. Černá ústa, velké oči, uvidí tě a pak skočí."
Mám do značné míry ráda Darcy Coates a její sérii strašidelné domy. Proto jsem se pustila také do Meluzíny, abych zjistila, jak toto pojetí dokáže uchopit česká autorka a zda se strašidelné domy dají napsat ještě nějak originálně.
To, co si od takového příběhu vždy slibuji je temná a strašidelná atmosféra a to se povedlo. Autorka dokázala postupně atmosféru budovat a prohlubovat a já jsem měla nepříjemný pocit, když jsem knížku sama doma večer četla. Navíc, stejně jako u Balady jsou v knize skvělé ilustrace, které zvýrazňují celý dojem z knihy. Jinak.. Pokaždé, když čtu takový příběh nechápu, že tam ti lidi v těch barácích reálně zůstávají. :D
Ve vyprávění se střídalo několik lidí, což bylo super, protože jsme měli více úhlů pohledů. Nicméně, nevím čím to, ale styl psaní mi přišel místy kostrbatý a dialogy prkené. Jinak se to ale četlo dobře a rychle.
Jak jsem říkala, tenhle námět strašidelných domů už byl tady nespočetněkrát, tady to do 1/3 knihy jelo jako podle šablony, pak ale na scénu vběhli teenageři a překvapením byl hlavně závěr. Postavy teenagerů mě ale vlastně neskutečně vytáčeli. Tak sobečtí a hloupí. Jejich chování snad ani nešlo svalit na mladickou nerozvážnost. Monika ale byla fajn (i když jsem ji ve spoustě věcech nechápala) - měla můj obdiv, že se nechtěla toho baráku vzdát. :D
Romantická linka byla slabší. Začátek byl hodně přemrštěný jasně, člověk by si mohl říct: „zamilovanost na první pohled“, ale na mě to působilo neuvěřitelně. No ale nakonec jsem jim fandila, aby přežili, že jo. Nejsem necita. :D Ale.. přežili?
Konec byl za mě vyvedený až do extrému, navíc poměrně otevřený, na druhou stranu jsem ho opravdu nečekala. Celkově jsem si příběh ráda přečetla, ale nejsem nadšená tak, jak bych čekala. Pokud máte ale rádi příběhy o strašidelných domech a rádi byste podpořili českou autorku, tak Meluzínu zkuste. :)
Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím Rosier, kterým děkuji za poskytnutí výtisku. :)
„Když kvete wiliwili, tak koušou žraloci.”
Pokud hledáte neobyčejný příběh jedné obyčejné rodiny, tak knihu Když kvete wiliwili zkuste a třeba vás mile překvapí.
Autor se vydal řekla bych spíše netradičním stylem vyprávění, tedy ve formě takových deníkových záznamů, což občas svádělo k tomu, že to nepůsobilo jako ucelený román, ale jako smět chaotických myšlenek jednotlivých vypravěčů. Kniha je podána z pohledu 3 postav, které postupně uzavírají celý kruh příběhu. Autor píše velmi dobře, i když občas je styl příliš jednoduchý, ale jakmile jsem se začetla (případně zaposlouchala), už jsem to nevnímala a celé to plynulo hezky.
Co se týká samotného příběhu, tak na mě působil trochu zvláštně. Je to vlastně příběh, který se opravdu může stát, když si vše takto sedne. Nicméně, jak jsem si myslela, že je originální, tak už během poslechu jsem si říkala, že ten námět znám. Řekla bych ale, že nejde tak moc o to, co se tam děje, ale o to, jak se svět může otočit o 180 stupňů a jak se s tím člověk dokáže vyrovnat a žít dál, nebo se připoutat k naději, že ještě není vše ztraceno.
Celkově bych řekla, že to je hezký příběh o síle lásky, ztrátě blízké osoby, naději a rodině, který ale místy působí přemrštěným a přeslazeným dojmem. Vyšla z toho nakonec trochu pohádka pro dospělé, která nepůsobí úplně reálným dojmem.
I přes nějaké ty výčty toho, co mi nesedlo, tak za mě, pokud vás příběh láká, je dobré knihu zkusit (třeba i jako audioknihu, protože ten přednes byl skvělý a hodně mě udržoval v příběhu). A připravte se na nehynoucí lásku, která opravdu přežije i pád z nebe.
Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím Rosier, kterým moc děkuji za poskytnutí výtisku. :)
Hodnocení: 3,5/5 hvězd :)
„Až se lidstvo obrátí proti svým dětem, tak budete vědět, že jsme ztracení.”
Tohle bylo boží. Fakt! Přečtěte si to, pokud stojíte o propracovanou fantasy plnou zvratů a skvělých postav. Já nečetla teda původní sérii, ale příběh jsem si dokázala užít i tak.
Začátek je trochu zmatečný, což je dáno spoustou národů, lidí, míst atd. Takže než se člověk trochu zorientoval, tak to trvalo a začtení bylo pomalejší (i když hned v první kapitole proběhla wow akce a já už byla jakože: ajéje :D).
Příběh nám vypráví tři postavy, jejichž životy nemohly být rozdílnější. Oni nám ale postupně tvoří celou kostru spletitého příběhu a jejich životy se propojují. Podobný styl vyprávění byl třeba v Šesti vranách, které taky miluju.
Žádnou nudu nečekejte. Celý děj jste jak na trní. Pořád se něco děje, vy nevíte komu věřit, kdo je ten zlý a jak se vyřeší všechny problémy. V polovině příběhu jsem zůstala v šoku z toho, co se tam stalo.
Nejvíc mě bavila linka Quilla a Sírši. Quil byl takový pohotový a Sírša sarkastická a vtipná.
“Do háje. Kéž bych se narodila jako kočka. Nebo koroptev. Jako něco roztomilého a načepýřeného, co nemusí přemýšlet nad věcmi, jako jsou zákony magie a zlomená srdce.”
Aíz mi k srdci úplně nepřirostla, ale věděla jsem, že je pro příběh hodně důležitá. A musím říct, že vztahy autorka uměla skvěle vytvářet a prohlubovat. A nemyslím tím jen čistě romantickou linku, ale vztahy v rodině, s přáteli i cizinci. Moc se mi líbilo sledovat jak jedna vesnice dokázala přijmout cizinku Ilar a vyvíjející se, řekla bych až sourozenecký vztah Ilar a Ruha.
Zmíněná romantická linka je tady skvělá. Pomalá, něžná, jízlivá i vtipná. Milovala jsem jejich přestřelky, jak se dostávali do komických a zároveň prekérních situací. Častokrát jsem se křenila, fandila jim a zamilovávala jsem si je.
Příběh se četl skvěle, hrozně dobře to plynulo a akce gradovala. Když jsem se začetla, zpět do reality jsem už nechtěla, aneb zní to jako znak dobré knihy, že? Jen ten konec! Já už potřebuju pokračování.
Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím Host, kterým děkuji za poskytnutí výtisku. :)
„Být jen zbožňován neznamená nic; být zbožňován někým, kdo je jí hoden, to znamená všechno.”
Povídkové knihy příliš nevyhledávám, protože jsou pro mě hůře uchopitelné než samotné romány. Délka příběhu, zápletka i vztah k postavám jsou pro mě občas nedostatečné. Ale s povídkami se to má tak je to zkrátka loterie a obvykle s pár vždy vyhrajete.
Autorku znám už ze série Smrtící vzdělání, kde jsem si její styl psaní a schopnost vytvářet atmosféru zamilovala (proto jsem povídkám podlehla). A tyto povídky potvrzují, že je v budování atmosféry, stylu psaní i originalitě pořád skvělá. Ne všechny povídky mi sedly, zejména ty krátké jsem velmi brzo zapomněla. Některé byly ale naopak skvělé a v mysli mi utkvěly doteď. Mezi své top favority jsem zařadila 6 povídek: Araminta aneb Vrak Amphidraku, Po večerce, Pohřbeno v hlubinách, Spřádání stříbra, Sedm a Draci a dekorum.
Pokud vás zajímá jaké by to bylo kdyby Elizabeth Bennet z Pýchy a předsudku létala na drakovi, co se stane po konci série Smrtící vzdělání, zda dokáže jedna smrtelnice proměnit stříbro ve zlato, aby se vyhnula vílímu králi, nebo co kdyby vás obyčejná činnost, jako je výroba keramiky, mohla zabít, případně by vás lákala povídka inspirována řeckými mýty, tak tuto knihu zkuste.
Co mě na knize bavilo asi nejvíc bylo to, že se jedná o poměrně syrové příběhy žádné pohádky na dobrou noc. Každý z příběhů ma jiný motiv, jiné poselství a vše obvykle není tak, jak se na první pohled zdá. Někdy jde o to, že při honbě za dokonalostí můžeme přijít sami o sebe, jindy o to, že někdy je nejlepší vzít věci do vlastních rukou a nespoléhat na ostatní. Jindy se zase ukazuje, že hrdinství není o slovech, ale o činech, nebo kam až je člověk schopný zajít, aby přežil.
Každá povídka má něco do sebe, a pravděpodobně vám nesednou všechny (tak jako mě), ale své oblíbence si určitě najdete. Navíc autorka píše skvěle a dokáže vás i na tak krátkém prostoru přenést do úplně jiného světa.
Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím Host, kterým děkuji za recenzní výtisk. :)
Hodnocení: 3,5/5 hvězd :)
„Kdyby bylo možné boha zabít, byla bys moje smrt, má hvězdo.”
Smyšlené příběhy inspirované nebo zasažené do období starověkého Řecka a její mytologie mám hrozně ráda. Zejména pokud tam hlavní roli hraje Hádés. Kruté hry bohů mě tak nemohly minout, ačkoliv se sériím trošku vyhýbám.
No a jaký je verdikt? Nejdřív jsem nevěděla, jestli to bude pro mě. Zasazení řeckých bohů do nového světa plného moderní technologie bylo zmatečné, ale nakonec jsem si zvykla. Navíc spousta děje představují zkoušky klání bohů, a tak se objevujeme v bludištích, v moři, ve snech a spolu šampiony bojujeme nejen s příšerami.
Hlavní hrdinka Lyra je skvělá střela. Jinak to ani říct nejde. Její drzost, upřímnost, prostořekost a tvrdohlavost byla okouzlující a zábavná. Bavila mě svými úvahami, jak se snažila obejít pár pravidel a zároveň ale hrát čestně. Jo, byla to srdcařka.
„ Převlékl se do džínů a vybledlého modrého trička, které už zažilo lepší časy. Na sobě má nápis: „Jasně, že si můžeš pohladit mého psa.” Kdyby mě ten diadém tak nerozhodil, zasmála bych se, protože jeho pes je Kerberos, tříhlavý pekelný pes, který notoricky všechny nesnáší. “
Co se týká romantické linky, tak byla super. Přestřelky mezi hlavními postavami mě rozesmávaly a to hašteření a neustálou nabručenost Háda jsem si užívala. Moc spicy to taky není, takže celkově jsem byla spokojená.
Atmosféra knihy bych řekla byla pohodová a místy i smutná. Autorka dokázala dobře vyvážit obě stránky, což bylo fajn. Soutěží je tam mnoho a taky se tam celkově moc nudit nebudete, protože akce začíná prakticky hned. Upřímně mě mrzí, že jsem si přečetla epilog - ten konec? Sakra práce.
Jediných pár výtek. Větší worldbuilding tady není - čistě je to zaměřeno na bohy a dané zkoušky, takže je to takové “jednorozměrové.” Občas (ačkoliv se to díky krátkým kapitolám čte skvěle) to působilo místy zdlouhavě.
Celkově je to pohodové a nenáročné čtení. Je tam skvělý vývoj přátelství i strategických spojenectví, spoustu dobrodružných úkolů a “jsi moje” romantická linka. Takže pokud holdujete řeckým bohům v moderním světě, tak na jejich klání mrkněte.
Čteno v rámci spolupráce s Humbook blogery :)
Z kuchyně Verbeny Fullbrightové Když zkoušíte nový recept na dort, nebojte se užít si trochu zábavy a experimentovat s různými příchutěmi a texturami. Samozřejmě se to nemusí vždycky podařit, ale když jdete do rizika, můžete objevit něco, co už dlouho hledáte.
Tajemství hvězdného svitu je už 4. dílem ze série Magické momenty a ačkoliv je námět podobný předchozím knihám, pořád se k nim ráda vracím. Pokud potřebujete zpomalit, užít si obyčejně neobyčejný příběh plný rodinných tajemství, laskavosti a trochu toho kouzla, tak Tajemství hvězdného svitu (a celou tu sérii) můžu doporučit.
Tady vypráví příběh Eddie a Tessa Jane. Obě hrozně milé, maličko bojácné a každá trochu jiná prožívající různé strasti. Eddie se snaží vylézt ze své ulity, do které zalezla vinou cizích tajemství a Tessa Jane se snaží najít rovnováhu v životě, ve kterém ji chtějí řídit ostatní. Moc se mi líbilo, jak se vztah mezi nimi vyvíjel, ale to pravé kouzlo této rodiny přináší hlavně teta Bean (a vlastně celé městečko). Teta Bean byla ztělesněním rodinné pohody, laskavosti a vřelosti.
A co v příběhu hlavně najdete? Je to příběh o odpouštění (i sama sobě), o nedorozumění, o vzatí života do svých rukou a o lásce. Najdete tady i romantickou linku, která představuje spíš takový hezký doplněk, protože to gró je tady ta láska k rodině.
Styl vyprávění je skvělý. Kniha obsahuje hodně dialogů a spousta postav dostává patřičný prostor se vyjádřit, takže příběh působí uceleně. S rodinnými tajemstvími souvisí i řada zvratů, kterých je v této sérii, jak už bývá zvykem, požehnaně a na konci vše do sebe zapadne jako poslední dílek puzzle.
No a co by to bylo za Magické momenty bez špetky magie. Tentokrát to bude hvězdné pole se spadlou hvězdou, které toho v sobě skrývá víc, než se na první pohled zdá. Jo a připravte si ke čtení nějakou dobrotu tady se zase pečou lahodné sušenky a dortíky.
PS. Audioverze je skvělá. Škoda jen, že příběh nenamluvily dvě interpretky - méně by se pletly. :)
