Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilOblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje aktivity
Přečetl jsem už spoustu knih od mistra žánru - pana Kinga, tentokrát ale musím na hodnocení trochu ubrat. Přestože ostrovu Duma Key nelze upřít typickou kingovskou atmosféru tajemna, něco mi tam tentokrát chybělo. Neumím ale přesně popsat co. Možná je to jen subjektivní pocit, ale asi to bude tím, že zápletka a s ní i všechna zúčastněná strašidla a monstra mi tentokrát připadala méně uvěřitelná, a navíc jaksi z pohádky. Dílu přesto neupírám kvalitu - perfektně propracované množství postav a dobrá atmosféra nechybí ani tentokrát, v tom se s Kingem nemůže nikdo srovnávat. Plus Wireman a jeho hlášky nemají chybu. Celkový dojem 3/5.
Velmi dobře a neproniknutelně vystavěná detektivka. Neustále se něco děje, atmosféra graduje a děj nabírá stále rychlejší spád. Přesto veeeeelmi dlouho nemáte ani ponětí, o co vlastně jde a kdo za tím stojí. Je to prostě jízda, na kterou naskočíte rychle a poté vás vyplivne až na poslední stránce. Byla to první knížka od Craise s Colem a Pikem, kterou jsem přečetl, ale rozhodně ne poslední.
Tak tohle už byl od Zoje Stage jiný kalibr, než Země divů, kterou jsem od ní četl jako první.
Opět detailně rozpracované charaktery postav, dobře popsané psychopatické sklony dcery hlavní hrdinky, sama hlavní hrdinka není kladnou či zápornou postavou, ale prostě člověkem. Občas je čtenáři i z jejího chování nevolno. Takový začarovaný kruh mezi matkou a dcerou. Pak tomu autorka vtiskla opět i mírný nádech nadpřirozena, protože až dokonce nevíme, jestli je dcera Hanna opravdu psychopatická, nebo posedlá čarodějkou ze středověku.
Za mě kvalitní psychologický thriller, můžu doporučit v rámci oddechové četby od složitějších žánrů.
Moje hodnocení 3 vychází z toho, že jsem dost věcí z knihy ani nepochopil, či zůstalo otevřených. Celkově mám raději knihy, kde jsou události podány trošku víc po lopatě.
Tím nechci snižovat kvalitu díla. Sice bych to nepokládal za horor, ale za jakýsi mrazivý, místy až depresivní příběh. Autor má velký vypravěčský talent a skvělé popisy, tu černou a temnou vodu cítíte všude kolem, jak kdybyste sami stáli na břehu černého oceánu.
Co je největším kladem díla, je jeho atmosféra. Kvůli té doporučuji přečíst si tuto knížku každému milovníkovi hororových příběhů. Je neskutečně temná, ponurá a depresivní a line se celým dějem jako nit.
Zajímavá knížka. Milovníci detektivek si určitě také přijdou na své. Je to ještě o to zajímavější, že je to z pohledu obhajujícího advokáta. Jedná se de facto a jakousi sbírku detektivních rychlopovídek, které se ale reálně udály. A navíc advokát má nesporný vypravěčský talent.
Nestárnoucí příběhy z řecké mytologie nezklamou nikdy. Petiškovo zpracování je čtivé a je za mě pořád nejlepší. Doplněno krásnými ilustracemi. Četl jsem kdysi dávno jako malý kluk, a rád jsem se do dětství s touto knížkou vrátil.
Od této knihy jsem očekával dost a rozhodně nezklamala.
Nebylo to postapo, dílo spíše poukazovalo na některá rizika v dnešní společnosti technologií, zejména na terorismus ve formě hackerství. Rozhodně je to palčivá otázka.
K samotné knize - krátké kapitoly se střídáním míst po Evropě mi vyhovovaly, díky tomu to bylo svižné a děj nestál. To bylo důležité, jelikož autor pojal výpadek opravdu komplexně a zasvětil nás do toho, co všechno už dnes funguje na elektřinu. Prostě jsme už tak pohodlná společnost, že ani nevíme k čemu všemu jí potřebujeme, hlavně že tu je a všechno funguje, jak má. Myslíme si, že jsme nezranitelní a nic se nám nestane. V této knize autor tu zranitelnost vysvlékl donaha.
Měl bych jedinou výtku - na to, jak dlouho v knize výpadek probíhal, byly popsané nepokoje v ulicích ještě dosti mírné. Myslím, že ve skutečnosti by tu po 10 dnech bez elektřiny vládla naprostá anarchie.
Rozhodně dílo doporučuji, vzbudí v čtenáři mnoho podnětů k přemýšlení.
Tak to bolo silné. Naše problémy sa okamžite pri čítaní stanú malichernými. Človek si ani nedokáže predstaviť, ako to tí ľudia zvládli prežiť, v čom všetkom boli obmedzovaní, s akou krutosťou sa k nim pristupovalo. Jeden deň. Po dobu 10, 25 rokov a tak ďalej. Naozaj si to nedokážem ani predstaviť.
Dielo sa číta rýchlo, odsýpa, celé je to také svižné a plynulé. Ale aj na tých pár stranách si človek obľúbi niektoré postavy. Je obdivuhodné, že niekomu ľudskosť zostala aj v takých podmienkach.
Toto dielo doporučujem každému, nielen tým, čo sa zaujímajú o ruskú klasiku. Začal som po dočítaní uvažovať aj o Súostroví Gulag, asi si ho budem musieť pridať do knižnice.
Moje hodnocení 3 se odvíjí od toho, že u některých povídek v tomto díle, a nebylo jich málo, mi úplně unikla pointa celé povídky. Nevím, čím to je, možná tím, že jsou to ruské povídky pro Rusy znalé tamních poměrů, anebo já nejsem tolik vnímavý k satiře.
No, to už je jedno. Povídky, u kterých jsem jemnou satirickou linii našel, se mi líbily.
Nejlepší za mě byly ty, kde pointa byla hned do očí bijící (pro mě Utopie, From the Hell).
Náhodně číst tento soubor povídek jen tak bez jakékoli přípravy nedoporučuji. Čtenáři, kteří už něco z ruské literatury absolvovali (Gogol, Dostojevskij, atd., hlavně teda Gogol), si k tomuto dílu určitě cestu najdou a bude se jim líbit.
Jsem jednoduše nadšený. I když nadšený s příměsí smutku, který tato knížka zákonitě v čtenáři vyvolá.
Od Dostojevského jsem předtím četl jen Zločin a trest, Uražení a ponížení nadchnou podobným způsobem. Specifikovat o co jde asi moc nemusím, psychologii Dostojevského postav zná určitě hodně čtenářů.
Knížka rozhodně stojí za přečtení, i když je strašně smutná. Autor nastavil zrcadlo tehdejší ruské společnosti.
Možná budete mít problémy se začíst, ale druhá polovina díla už vtáhne a vyplivne Vás až na konci. Troufám si říct, že s dost rozbouřenými a promíchanými pocity, takovými, které snad umí vzbudit v čtenáři opravdu jen Dostojevskij.
